Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Listopad 2012

Giants - Donald Lawrence

17. listopadu 2012 v 15:28 | Rosie |  Oblíbené písničky - gospely
Tuhle písničku jsme před lety zpívali na GospelWorkshopu. A mě tehdy hodně oslovila, asi dost proto, že jsem měla před poslední státnicí. Zpívat o tom, že obři padnou jako kdysi zdi Jericha, bylo úžasně povzbudivé. Od té doby je tahle vypalovačka, kde se skoro nedá ani nadechnout, jednou z mých nejoblíbenějších.


Lift Him up - Maranatha Gospel Choir

17. listopadu 2012 v 13:25 | Rosie |  Oblíbené písničky - gospely
Taková malá reklamka :) Moje oblíbená písnička z našeho repertoáru. Tohle je totiž video z prvního dvd sboru, kde něco přes 3 roky zpívám. Zanedlouho by nám mělo vyjít dvd č. 2, na jehož natáčení jsem byla už i já ;)


Breaking Dawn Part 2

16. listopadu 2012 v 21:51 | Rosie |  Filmy
(Předem upozorňuji, že tato recenze je poněkud nerecenzovitá, ale přesto může obsahovat nějaké SPOILERy Mrkající )

Dnes odpoledne jsem se s kamarádkou vypravila na zakončení filmové ságy. Stejně jako u první části jsem i na "BD dvojku" šla prakticky nedotčená trailery a klipy, nebo třeba různými fotkami a jinými klepy z natáčení (když nepočítám občasný titulek v bulváru, že se Robert rozešel s Kirsten a že se zase dali dohromady Mrkající ). Tudíž jsem nevěděla, co od filmu mám čekat. Neměla jsem žádná přehnaná očekávání, ani jsem se nijak extra netěšila - "tvajlajtová" horečka u mě už totiž poněkud opadla. Holt už asi stárnu Mrkající
Ale abych to zkrátila, bavila jsem se dobře, i když jsem se ke konci hodně bála, aby z v podstatě konverzačního vyvrcholení knihy filmaři neudělali "akčňák". Moc se mi líbily třeba hned úvodní titulky - pěkný nápad s paralelou mezi zamrzáním přírody a "zamrzání" Bellina těla a navíc dobře natočený.
Zajásala jsem nad svou oblíbenou scénou s odhalením Jacobova vztahu k Reneesme - ačkoliv jí natočili trošičku jinak, než v knize a také akčněji, bylo to opravdu vtipné. A rozhovor mezi Jakem a Charliem - nemám slov Smějící se Co se týče toho finále, měla jsem dojem, že ho pojali, jak ho pojali, jen proto, aby se zabavili i "bojfrendové", kteří jsou momentálně pravděpodobně štastní, že už celá sága skončila, a aby zároveň uklidnili fanynky knižní předlohy Mrkající Na konci mi navíc trochu chybělo Nahuelovo vyprávění o jeho původu, bylo to takové... uspěchané.
Také jsem byla ráda za návrat Cartera Burwella - jeho soundtrack v jedničce se mi moc líbil a i hudba ve čtyřce byla dobrá. Mimochodem, docela mě mrzí, že tentokrát se ve filmu nevyskytli Muse. Ale chápu, že asi nechtějí být spojováni jen s Twilight...
Ještě pár slov k obsazení - nemůžu si pomoct, ale asi polovina herců mi ke svým postavám prostě neseděla. Např. Benjamin vypadal, jako by měl vážný problém se štítnou žlázou, ten blonďatý Rumun se mi zdál moc mladý (což ostatně i Caius Volturi), Tanya vypadala jako po špatné plastice... Na druhou stranu, Rosalie konečně opravdu vypadá krásně a ne uměle, Alicin nový krátký sestřih je taky "šik", Garrett je fakt fešák Usmívající se, a jak maskéři zkrásnili Bellu je neuvěřitelné - pár zásahů, v podstatě drobných, a jaký výsledek... Co se týče Reneesme - miminka, působilo sice poněkud více počítačově, ale zase taková hrůza to nebyla.
Upřímně, skoro mě překvapilo, jak rychle mi film utekl, i když se v něm v podstatě - až na jednu cca desetiminutovou předzávěrečnou scénu - nic moc nedělo. Pokud jste fanoušky knih Stmívání, myslím, že finálem nebudete zklamáni. S čistým svědomím vám můžu doporučit na film zajít. A hodnocení? U mě ****

Abych to ještě na konec shrnula - knížky ságy Stmívání u mě budou o pořádný kus nad filmy, které sice nejsou špatné, ale mezi nejlepší knižní adaptace u mě zrovna nepatří.
(Stmívání **** - hlavně za skvělý soundtrack, Nový měsíc *** - s přimhouřenýma očima, Zatmění - ***1/2, Rozbřesk 1 slabší ****)


Sinister

11. listopadu 2012 v 22:09 | Rosie |  Filmy
Tenhle horor má na csfd.cz dost dobré recenze, podle kterých jsem si skoro chtěla do kina dojít koupit nějakou tu inkontinenční pomůcku Usmívající se Sice se mi nechtělo jít samotné (bratr horory bojkotuje, tudíž bych se neměla koho v připadě nouze chytit za ruku), ale zase plné kino, takže... Mrkající
A o čem že to je? Ellison, spisovatel, který píše o sériových vraždách. Jenže poslední úspěšnou knihu napsal před deseti lety, takže se teď spolu s manželkou a dvěma dětmi (starším chlapcem a holčičkou) ze svého domu do méně finančně náročného bydlení. A to hned na tatínkovo "pracovní místo" - přímo do domu, kde byla nalezena oběšená celá rodina předchozích obyvatel, kromě malé dcery, která se nikdy nenašla. Při stěhování Ellison narazí na krabici s domácími filmy a promítačku. Když si pásky pustí, zjistí, že je na nich zachyceno nejprve pár běžných záběrů rodiny a nakonec i jejich vražda. Na ostatních páscích jsou podobné filmy - nejprve pár neškodných záběrů a potom vražda celé rodiny. Ellison začne pátrat, o jaké rodiny se jedná a kdo může za jejich smrt. Zjistí, že každé rodiny navíc zmizelo jedno dítě. Postupně na záběrech objeví děsivý symbol a tvář, která patří jakémusi starobabylonskému démonovi jménem Bughuul, Požírač dětí. Atmosféra v domě houstne, starší syn opět trpí nočními děsy, holčička maluje dost divné obrázky na zeď svého pokoje, otci začíná "hrabat" z nočních zvuků, které, zdá se, slyší jen on. Mimochodem, fakt mi připadalo totálně nelogické, že by manželka nevěděla, do jakého domu jede, případně že by to děti hned první den nepřinesly ze školy Mrkající Film diváka nenechá vydechnout, ať už je to relativně vysoká frekvence lekaček, atmosféra - většina filmu se odehrává v noci, či v domě se zatačenými závěsy, nebo opravdu děsivá hudba-nehudba. Pokud se chcete bát a líbil se vám třeba Kruh, můžu Sinister doporučit - i když pointa mi došla už někdy v polovině Mrkající
Hodnocení: ****


Asterix a Obelix ve službách jejího Veličenstva

11. listopadu 2012 v 21:11 | Rosie |  Filmy
Dnes jsem v rámci "neděle za 50" navštívila 2 filmy, a to Asterix a Obelix ve službách jejího Veličenstva a horor Sinister. Vskutku pestrý program :) Jako první bych vám ráda napsala o galské dvojce A+O.

Po dost mizerné trojce Asterix a Olympijské hry a dost mizerných recenzích filmu na csfd.cz jsem byla rozhodnutá, že na čtyřku fakt nepůjdu. Kreslený film Asterix v Británii totiž patři mezi mé oblíbené asterixovské a tudíž jsem si nechtěla pokazit dojem. Ale 50 kč za lístek je poměrně silný argument Mrkající A protože film Sinister, na který jsem chtěla jít především, hráli až v 15 hod a na Bonda jsem nechtěla, padla holt volba na odbojné Galy Usmívající se A předem musím říct, že film předčil moje očekávání.
Už úvodní titulky, které upomínají na bondovky (on taky název filmu je převzat z bondovky) byly milé překvapení. Zápletka sama je vcelku prosté. Poté, co Julius Caesar dobyl mimo jiné celou Germánii, Galii (ok, téměř celou Galii) a kdeco jiné v Evropě kontinentální, rohodl se provést invazi do Británie a přinést tamním necivilizovaným divochům výhody západní civilizace. Mimochodem, při některých Caesarových projevech si člověk nemohl vzpomenout na jistou světovou velmoc, která má cukání dělat něco dost podobného... Se lstivostí sobě vlastní Caesar útočí zásadně po páté hodině, kdy se vše zastaví a Britové popíjejí svůj oblíbený nápoj - horkou vodu, občas s kapkou mléka. Britové jsou sice udatní bojovníci, nicméně zdá se, že římské armádě nevydrží odolávat věčně. A tak se královna rozhodne vyslat bojovníka Jaksitakse, aby z jediné galské vesnice, která římanům odolala, přivezl pomoc - Asterixe, Obelixe a kouzelný lektvar. Galové mají zatím na návštěvě náčelníkova synovce, hejska z velkoměsta, který se má pod jejich vedením stát mužem. V rámci této výchovi jej proto vezmou do Británie s sebou. Cestou navíc naberou černého pasažéra, ilegálního imiganta z Indie Škrabopisa, který má s sebou tamní rostlinku, aby se mu méně stýskalo po domově. Mezitím se Caesar, jemuž hrozí audit a omezení výdajů, rozhodne z tajných fondů najmout normanské válečníky, aby mu ve válce pomohli. Ti souhlasí, zlákáni tím, že možná konečně poznají jim dosud neznámý strach, který podle jejich legend umožní létat.
Abych to zkrátila, dojde ke střetu kultur i jídelníčků (můj oblíbený kanec v mátové omáčce Smějící se ), Galové se přiučí něco z britské uhlazenosti, Britové zase z galské otevřenosti a navíc zásluhou Škrabopise objeví nový národní nápoj, Římani dostanou na frak, Normané se (možná) naučí létat...
Zkrátka, A+O ve službách jejího Veličenstva předčil moje očekávání. Respektive, moc jsem od filmu nečekala, ale nakonec jsem se výborně bavila. Rozhodně lepší, než Olympijské hry. Opravdu nechápu ty špatné ohlasy, vždyť ani ten dabing nebyl tak hrozný, mně tedy nevadil vůbec. Kdyby vedle mě nesedila celá řada puberťaček, které se buď hihňaly, nebo si celkem hlasitě povídaly, bylo by to ideální Mrkající Za mě ****



Další cestovatelské zápisky?

10. listopadu 2012 v 20:26 | Rosie |  O blogu
Tak vyprávění o mém putování po Izraeli skončilo. A já bych se vás ráda zeptala - líbilo se vám? A chtěli byste si přečíst další zápisky, tentokrát asi shrnuté jen do 1-2 článků, a to o Maltě?
Předem děkuju za odpovědi, názory a nápady a přeju vám všem pěkný sobotní večer.

Blogové letadlo

10. listopadu 2012 v 20:06 | Rosie |  Moje řečičky
Takže, Es mě uvrtala do "blogového letadla". A protože jsem jí slíbila odpověď, tady je.

Část 1, 11 maličkostí o mé maličkosti Usmívající se

1. Na fb jsem nikdy nebyla, ale co mám smartphone, je to pro mě neodolatelné vábení :)
2. Jsem velká Beatlesačka; i když jejich muziku už delší dobu pravidelně neposlouchám, jejich písničky mi vždycky zvednou náladu a vrátí mě do dětství - to jsem je poslouchala v jednom kuse a lezla tím svému okolí celkem dost na nervy :)
3. Miluju Cimrmany a jsem schopná celkem velkou část jejich repertoáru citovat. Takže pokud náhodou neporozumíte nějaké mé hlášce, je to pravděpodobně CImrman.
4. Jednou jsem měla na vysvědčení trojku z tělocviku (ostuda, vím Usmívající se )
5. Nesnáším matematiku a myslím, že je to oboustranné :D
6. Kopr a petržel považuju za plevel.
7. Čtu asi od 4 let a bez knih si nedovedu život představit. Knihy mi přinášejí radost, poučení, oddych, někdy adrenalin (Stephen King aj. horory v osobní anamnéze Usmívající se ). Jedna z mých "domácích" přezdívek byla tudíž knihomol :)
8. Mám slabost pro britské romantické komedie (např. Láska nebeská) a muzikály. Můj nejoblíbenější muzikál je u nás prakticky neznámý Godspell.
9. I když v duchu souhlasím s některými důvody pro vegetariánství, jsem moc velký masožravec na to, abych si maso dokázala odříct. Navíc si své setrvávání u masa umím lékařsky zdůvodnit, takže... :)
10. U psaní deníku jsem nevydržela víc, než pár dní, tudíž jsem na tuto formu sebevyjádření rezignovala :)
11. Jsem věřící evangelikální křesťanka.

Za druhé, odpovídám na Esiny otázky :)
  1. Co ti udělá radost při jízdě MHD? - Když jede včas a můžu si s klidným svědomím sednout :) A stejně jako Es - koukám po lidech co čtou knížku; když jsem jí četla taky, potěší mě to, když ne, přemýšlím, jestli by se mi taky líbila.
  2. Chtěla bys umět létat na drakovi? - No vidíš, o tom jsem nikdy nepřemýšlela :) Ale vzhledem k tomu, že výšky úplně nemusím...
  3. Splnil se ti nějaký sen nebo pracuješ na tom, aby sis nějaký splnila? - Jeden se mi splnil, když jsem se letos podívala do Izraele. Co se týče dalšího, no, občas něco napíšu, chodím na zpěv, ale jsem realista Mrkající I když bych jednou ráda vydala knížku, nebo - což byl můj dětský sen - byla zpěvačkou, jsem si tak na 99% jistá, že tyhle sny se mi nesplní... (Proč to 1%? No, člověk nikdy neví, ne?)
  4. Čteš knihu i víckrát, popřípadě sleduješ film víckrát a proč? - Když mě knížka opravdu zaujme, jsem schopná jí číst několikrát. To samé patří i o filmech. Většinou je to proto, že mi je při čtení/sledování dobře, že mi něco dává, pobaví mě, a podobně. Třeba Pýchu a předsudek čtu opakovaně kvůli krásné staroanglické atmosféře a vtipným dialogům a postřehům, Narnii kvůli krásným myšlenkám, Cimrmany sleduju... vážně to nevíte? :D
  5. Jaký druh čokolády máš ráda? - Mléčnou, mňam :)
  6. Raději bys žila (vím, že teď musíš, ale co naplat) v realitě, nebo ve svém vysněném světě - přestože bys věděla, že tam nic není reálné? - Hm, těžká otázka, přemýšlela jsem o tom při Matrixu; upřímně nevím, jak bych se rozhodla. Ale spíš v realitě...
  7. Byla jsi někdy v situaci, kdy jsi mohla přijít o život? - Několikrát, naposledy před necelým rokem, když jsem "ulovila" kance Peugeotem 206. Auto bylo na odpis, já vyvázla s pár drobnými modřinami od pásů.
  8. Uhodila jsi někdy někoho (koho, proč)? - No, mám mladšího bratra, takže... :D
  9. Tvoříš? - Bohužel, teď už moc už ne. Dřív jsem psala povídky, básničky (některé jsou na mém blogu), občas jsem něco nakreslila. Momentálně "jen" zpívám ve sboru.
  10. V co věříš? - V Boha. V to, že tenhle svět má nějaký smysl, směřování, a že vše dopadne dobře. V Boží lásku, která odpouští moje hříchy.
  11. Chtěla bys vidět tančit křečky sambu? - Páni, představuju si buclatý zadeček mého džungaráčka Adélky, jak se natřásá v jihoamerickém rytmu... :D
A nakonec 11 otázek pro Vendy, Basteru, Chucky (původně jsem sem chtěla zařadit i Caddy a Clarett, ale poslední dobou se na blogu moc nevyskytují Zamračený Ale pokud byste se chtěly taky zapojit, jste vítány Mrkající )
1. Simpsonovi, nebo Futurama?
2. Narnie, nebo Pán Prstenů?
3. Čteš raději napřed knížku, nebo se raději napřed podíváš na film, který byl podle ní natočený?
4. Co děláš při reklamách v TV? Přepínáš, vypínáš zvuk, jdeš si pro něco na zub?
5. Kdybys nedělala/nestudovala, to co děláš/studuješ, co by to bylo jiného?
6. Hraješ na nějaký hudební nástroj? (Nervy rodičů, sourozenců a jiných členů rodiny se nepočítají Usmívající se ). A pokud ne, chtěla bys to umět?
7. Co je Ti bližší, tvorba literární, hudební, nebo výtvarná?
8. Na jaké místo, nebo do jaké země by ses nejvíc chtěla podívat a proč?
9. Píšeš raději psace, nebo tiskace? Nebo počítačově? Usmívající se
10. Se kterou literární postavou by ses chtěla setkat a proč?
11. A se kterou raději ne? Usmívající se

Pravidla: Napište jedenáct zajímavostí o své maličkosti, zodpovězte mých jedenáct otázek a vymyslete dalších jedenáct otázek pro blogaře, kterým letadlo pošlete :)

Pěknou zábavu Usmívající se

Loučení s Izraelem

7. listopadu 2012 v 8:39 | Rosie |  Cesta do Izraele
Když jsme se ve středu vrátili z posledního dne v Jeruzalémě, čekalo nás už jen dobalování a večeře na rozloučenou. Nevím, ja vy, ale já se vždycky při balení bojím, že se nevejdu do limitu, a že budu platit jako mourovatá. Tudíž jsem udělala neslýchaně barbarskou věc a láhev červeného místního vína Cremisan jsem přelila do darované petky od energetického nápoje. Nakonec ale chutnalo normálně Mrkající Zbytek dárečků a suvenýrů - a že jich bylo docela dost, protože dost moc hezkých věcí se dalo pořídit doslova za dolar či dva - jsem úspěšně nacpala do kufru a jen doufala, že mě na letišti opět nebudou lustrovat Usmívající se
K večeři jsme měli opět tradiční arabská jídla, která mi během pobytu opravdu zachutnala. A doma mě potěšilo, že třeba koření na Šawarmu (což je takový arabský gyros) se dá dostat i u nás, konkrétně v Praze v jendom obchodě kousek od Hlavního nádraží Usmívající se Po večeři jsme dostali ochutnat již zmiňovaný Cremisan - víno z betlémských vinic. Je tedy dost silné, stačilo mi usrknout a motala se mi hlava. Ale opravdu dobré. A jako poděkování dort od majitelů hotelu. Cestovka, se kterou jsme byli, má totiž s tímhle hotelem moc dobé vztahy a její klienti jsou tu opravdu pěkně opečováváni. Takže příště opět s nimi Mrkající
Spát jsme museli jít hodně brzy, protože nás čekalo vstávání o půlnoci a v jednu hodinu odjezd do Tel Avivu na na letiště. Tentokrát jsem tam sice nestrávila hodinu kontrolou, nicméně kufr jsem přebalit musela - nakonec jsem to vzala s rezignovaným pokrčením rameny Usmívající se Mladému sympatickému úředníkovi se třeba nezdály pytlíky se solí z Mrtvého moře - podotýkám v originálním balení - a ptal se, zda může něco z obsahu odebrat. Nešťastně jsem odpověděla, že je to dárek, a on když viděl můj asi zoufalý výraz, nechal se obměkčit. Nakonec mi odlehčil kufr - tu sůl, plechovku oliv a ještě myslím něco mi dal do zvláštní krabice, která letěla s námi a v podstatě bezplatně Usmívající se
Po všech bezpečnostních procedurách už nám zbývalo asi hodinu čekat na let. A pak už jsme nastoupili do letala - většího a o hodně prázdnějšího, než cestou do Izraele. Dokonce jsem na dvousedačce seděla sama a konečně i u okna :) Mimochodem, pokud jsem to už nezmiňovala, El Al má opravdu vtipné bezpečnostní video a moc dobré jídlo Usmívající se
V Praze jsme přistáli kolem půl desáté ráno. Byl to trochu tvrdý návrat do reality. Třeba mi chyběli muži v černých oblecích, s pejzy a typickými klobouky na hlavách. Cestou domů ve vlaku jsem si přehrávala místa, kde jsme byli, koukala jsem do průvodce a nostalgicky si říkala: Tam jsme byli v neděli, tady v pátek... A sama sobě slíbila, že do Izraele se vrátím, pokud možno na 2 týdny. Vždyť je toho tolik, co jsem ještě neviděla, a tolik, co bych chtěla spatřit znovu...
Izrael je moc krásná země. Na každém kroku na vás vykoukne kousek historie - i třeba jako ukazatel na silnici. Zároveň je to země moderní a dynamická. Docela bych si dokázala představit, že bych tu žila Mrkající Zkrátka, tenhle narozeninový dárek mě nezklamal a i po půl roce stále vzpomínám na zážitky, které mi moje rodina umožnila prožít.