Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Izrael - "Pocitové intermezzo"

25. srpna 2012 v 18:35 | Rosie |  Cesta do Izraele
Es mi několikrát psala, že by ráda četla něco o mých pocitech, které jsem na cestě po Izraeli prožívala. Skoro to vypadá, jako bych žádné neměla :-) Pravda je, že pocity moc najevo nedávám, i když to ve mně třeba zpívá radostí. A pravda také je, že jsem to tu moc nechtěla zahlcovat náboženstvím, protože moc věřících lidí sem asi nezavítá... Ale samozřejmě ráda se s vámi podělím i o toto. A Es, neboj, neberu Tvou poznámku nijak špatně, naopak, děkuju za upozornění. Měla jsem pocit, že pocitů do toho dávám až moc :-)
Faktem je, že navštívit Izrael bylo mým snem už několik let. A jet po silnici a vidět ukazatele se jmény, která znám z Bible a které jsem vůbec nedovedla lokalizovat - s mapou se moc nekamarádím - to bylo něco úžasného. Třeba když po cestě míjíte ukazatel na Jericho, Betlém, Jeruzalém... Občas mi to připadalo až neskutečné :) A když teď čtu Bibli a narazím na místo, kde jsem byla, hned mi v mysli vytane obrázek, vůně, pocit... Lépe si to i dokážu představit na mapě a ve vztahu k ostatním městům.
Ze zážitků, které jsem až doteď popisovala, na mě nejvíc zapůsobil Jeruzalém. Pohybovali jsme se jen v části starého města, okolo je normální moderní výstavba. Pokud tedy berete jako normální, že zdi se sice tváří jako vápenec, ale jsou z pochopitelných důvodů ze železobetonu... :-) Do ultraortodoxní židovské čtvrti Mea Šearim jsme sice nešli - sice by mě to lákalo, ale asi bych se trochu bála, vzhledem k jejich vztahu k ženám a modernímu odívání - spoustu ortodoxních a ultraortodoxních židů jsme viděli po celé zemi. Snad tedy s výjimkou palestinských území ;-) Po návratu jsem zjistila, že mi ty dlouhé vousy, pejzy, kippy (u nás se jim říká jarmulka) a klobouky chybí. Doteď když v Praze narazím na podobně oděného židovského turistu, musím se usmát a vzpomínat.
Ale abych se vrátila k Jeruzalému. Ten první den jsem byla naprosto unešená z Chrámové hory a Zdi nářků. Slovy se to opravdu těžko popisuje, ten pocit klidu a míru, pocit "promodlenosti" toho místa. Několik dní jsem tohle místo měla před očima - než to trošku překryly jiné zážitky.
Doufám, že jsem vás ohledně svých pocitů z téhle krásné, úžasné země uspokojila :-)
Další vyprávění bude doufám brzo následovat ;-)

Izraelská hymna - Hatikvah (Naděje). Nádherná...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Esty Esty | Web | 25. srpna 2012 v 20:13 | Reagovat

Sice nejsem nábožensky založená, ale o to víc mě zajímá, jak to vnímáš :) A děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama