Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Srpen 2012

Izrael, den čtvrtý, aneb "Nesem vám noviny, z Betlémské krajiny"

29. srpna 2012 v 19:49 | Rosie |  Cesta do Izraele
Čtvrtý den byla naplánovaná kratší cesta k další z pevností Heroda Velikého, pak o trochu delší ke kláštěru sv. Sáby a odpoledne prohlídka Betléma.

První zastávkou byla neplánovaně Pastýřská pole u města Bejt Sahour, které leží asi 4 km od Betléma. Původně v rozpisu nebyla, ale průvodkyně se nakonec rozhodla, že se tam zastavíme. Pastýřská pole jsou místem, kde anděl zvěstoval pastýřům narození Ježíše. Na první pohled se moc neliší od Betléma - poměrně špinavé městečko s celkem rušnou dopravou. Ale po vstupu do františkánské zahrady na Pastýřských polích... Konečně ta správná pastorální atmosféra. Naproti zahradě s bazilikou jsou svahy kolem města, se zelenou trávou, nízkými, místy pobořenými zídkami a stádečky ovcí. Atmosféra je vánoční - nad vstupem do zahrady nápis Gloria in excelsis Deo (Sláva Bohu na výsostech - to zpívali andělé při zvěstování Kristova narození) a kolem Arabové prodávající flétny, korálky a jiné suvenýry. Mimochodem, také nám na jednu doma sedá prach, ale nekupte to, za dolar Usmívající se
Jsou zde také vykopávky jeskyní, které pocházejí z Ježíšovy doby a ve kterých se pastýři ukrývali před nepřízní počasí. Je celem dobře možné, že právě zde k onomu andělskému zjevení došlo... (Stůl a lavice už původní nejsou Usmívající se ).

Bejt Sahour, Pastýřká pole

Pastýřská pole

Jeskyně pastýřů

Pak jsme pokračovali k Herodionu. Tuto pevnost vystavěl Herodes Veliký jako své mauzoleum. Dlouho nebylo jisté, zda tak nakonec opravdu sloužila, protože hrobka byla objevena až nedávno. Pevnost je vlastně jaksi "vydlabaná" ve vrcholku kopce, zezdola skoro není vidět. I zde se za povstání po r. 70 ukrývali Zéloti, židovští radikálové. Sice si v hoře vybudovali únikovou cestu, ale nebylo jim to nic platné, Římané pevnost dobyli. Vyšplhali jsme na vrch, prošli si vnitřek opevnění (velmi malé místo) a zpět jsme vyšli zélotskými chodbami. Vůbec si nedovedu představit tu námahu, kterou jejich kopání pro ně znamenalo.

Herodion

Herodion - vnitřek kopce

Výhled na pastýře a jeho ovce z vrcholu Herodionu

Další zastávkou byl pouštní klášter Mar Saba. Je uprostřed kamenité pouště, výhledy jsou sice krásné, ale žít bych tam asi nechtěla. Mimo jiné mají stejně ženy do tohoto kláštera vstup zakázán Mrkající

Po obědě v Betlémě na Náměstí jesliček jsme se vydali do Baziliky zrození. Vchod do ní byl původně normálně veliký, jak je z fotky dobře vidět, křižáci jej ale zmenšili, aby se dovnitř nedalo vjet na koni a aby se tak bazilika dala lépe bránit.
Bazilika je pravoslavná, což znamená spoustu svic, ikon a kadidlo - jeho vůni mám moc ráda. Uvnitř to opravdu trochu připomíná stodolu, myslím hlavně trámový strop. Ze stropu visí vánoční ozdoby - pár týdnů před Velikonoci opravdu zvláštní. Ale tady jsou Vánoce celý rok...

Vchod do Baziliky Zrození

Interiér Baziliky

Přímo k místu, kde se měl narodit Ježíš jsme zamířili až později, až když už opadly fronty turistů. Předtím jsme ještě šli do Mléčné jeskyně, kde Josef, Marie a Ježíš žili. Jmenuje se to tu tak proto, že tu Marie Ježíše kojila. Zajímavé je, že se sem k Panně Marii chodí modlit za své děti i muslimky. Ježíše totiž islám uznává jako svatého muže (i když ne za Syna Božího).

Milk Grotto (Mléčná jeskyně)

Po nákupu suvenýrů v blízkém "spřáteleném" obchodě (já mám stylově betlém z olivového dřeva Usmívající se ) jsme se vydali zpět do Baziliky zrození. Protože už byl večer, bylo zde už relativně málo lidí. Před vchodem k "místu zrození" nás průvodkyně upozornila na ikonu Marie s Ježíškem, která se netradičně usmívá. Ikony mají normálně neutrální výraz, úsměv téhle je naprosto nádherný.

Bazilika Zrození - usmívající se Marie

Místo zrození je maličké, opravdu jeskyně. Na zemi ve výklenku je označené stříbrnou hvězdou. Zaujalo mě, že ji nechal udělat muslimský sultán. Uvnitř byla nádherná posvátná atmosféra.

Místo zrození

Poté jsme vyšli na odpoledním sluncem zalité náměstí a vydali se pěšky zpět k hotelu, který leží na druhém konci města, asi 20 minut chůze. Řeknu vám, se dvěma lahvemi betlémského vína na zádech, žádný med Usmívající se
Betlém není moc hezké město, kromě Baziliky a Milk Grotto zde vlastně nic pozoruhodného není. Kolem jezdí auta, jsou zde obyčejné krámy, pekárny, opravny aut... Ale pár hezkých zákoutí se mezi tím také najde Mrkající

Betlémské zákoutí

Příště vám budu vyprávět o cestě na sever země, do vzdálené, ale naprosto nádherné Galileje, odkud pocházel Ježíš a skoro všichni apoštolové. Mějte se krásně!

Já, kačerka

25. srpna 2012 v 22:03 | Rosie |  Moje řečičky
Ne, nezbláznila jsem se Usmívající se Tedy, možná trochu. Sice jsem se neproměnila ve zmiňovaného vodního ptáka, ale "na stará kolena" jsem začala s geocachingem. (Pokud někdo nezná, tak ve zkratce si o tom můžete přečíst zde). Skoro se divím, vzhledem k tomu, že v lese sotva najdu houbu, i když na ní skoro stojím, a o mojí orientaci by vám mohla moje rodina a přátelé vyprávět leccos veselého Usmívající se Ale s kamarádkou jsme se o dovolené vydaly 2 keše vypátrat, a protože mě to bavilo, řekla jsem si, že to zkusím.
První pokus skončil celkem úspěchem, na to, že jsem hledala bez navigace. Sice mě nohy spálené od kopřiv pálily ještě druhý den ráno, ale pocit z úspěšně nalezeného "pokladu" byl opravdu super.
Druhou kešku se mi podařilo najít v sobotu, sice na druhý pokus a s navigací (a navíc se mi o ní podařilo dvakrát prakticky opřít kolo Smějící se ), nicméně našla jsem. V okolí mámě ještě 2, takže až se vrátím ze soustředění se sborem, vyrazím je dobýt Usmívající se
A co vy? Provozujete taky geocaching? Bavilo vás v dětství hrát "stopovanou"?

Izrael - "Pocitové intermezzo"

25. srpna 2012 v 18:35 | Rosie |  Cesta do Izraele
Es mi několikrát psala, že by ráda četla něco o mých pocitech, které jsem na cestě po Izraeli prožívala. Skoro to vypadá, jako bych žádné neměla :-) Pravda je, že pocity moc najevo nedávám, i když to ve mně třeba zpívá radostí. A pravda také je, že jsem to tu moc nechtěla zahlcovat náboženstvím, protože moc věřících lidí sem asi nezavítá... Ale samozřejmě ráda se s vámi podělím i o toto. A Es, neboj, neberu Tvou poznámku nijak špatně, naopak, děkuju za upozornění. Měla jsem pocit, že pocitů do toho dávám až moc :-)
Faktem je, že navštívit Izrael bylo mým snem už několik let. A jet po silnici a vidět ukazatele se jmény, která znám z Bible a které jsem vůbec nedovedla lokalizovat - s mapou se moc nekamarádím - to bylo něco úžasného. Třeba když po cestě míjíte ukazatel na Jericho, Betlém, Jeruzalém... Občas mi to připadalo až neskutečné :) A když teď čtu Bibli a narazím na místo, kde jsem byla, hned mi v mysli vytane obrázek, vůně, pocit... Lépe si to i dokážu představit na mapě a ve vztahu k ostatním městům.
Ze zážitků, které jsem až doteď popisovala, na mě nejvíc zapůsobil Jeruzalém. Pohybovali jsme se jen v části starého města, okolo je normální moderní výstavba. Pokud tedy berete jako normální, že zdi se sice tváří jako vápenec, ale jsou z pochopitelných důvodů ze železobetonu... :-) Do ultraortodoxní židovské čtvrti Mea Šearim jsme sice nešli - sice by mě to lákalo, ale asi bych se trochu bála, vzhledem k jejich vztahu k ženám a modernímu odívání - spoustu ortodoxních a ultraortodoxních židů jsme viděli po celé zemi. Snad tedy s výjimkou palestinských území ;-) Po návratu jsem zjistila, že mi ty dlouhé vousy, pejzy, kippy (u nás se jim říká jarmulka) a klobouky chybí. Doteď když v Praze narazím na podobně oděného židovského turistu, musím se usmát a vzpomínat.
Ale abych se vrátila k Jeruzalému. Ten první den jsem byla naprosto unešená z Chrámové hory a Zdi nářků. Slovy se to opravdu těžko popisuje, ten pocit klidu a míru, pocit "promodlenosti" toho místa. Několik dní jsem tohle místo měla před očima - než to trošku překryly jiné zážitky.
Doufám, že jsem vás ohledně svých pocitů z téhle krásné, úžasné země uspokojila :-)
Další vyprávění bude doufám brzo následovat ;-)

Izraelská hymna - Hatikvah (Naděje). Nádherná...


Anketa - Izrael

22. srpna 2012 v 15:34 | Rosie
Vyprávění o cestě do Izraele je téměř v polovině, a mě by zajímalo, jak se vám líbí. Za odpovědi v anketě i pod článkem předem děkuji Usmívající se

Třetí den putování po Izraeli, aneb Jeruzalém ze zlata

19. srpna 2012 v 16:30 | Rosie |  Cesta do Izraele
Třetí den jsme konečně vyrazili do Jeruzaléma. Na programu byla část Starého města, konkrétně Chrámová hora a Zeď nářků, a památník Yad Vashem.

(Pozn.: Chrámová hora je místo, kde stával jediný chrám, kde Židé mohli uctívat Boha a kde se smělo obětovat. Každý Žid musel alespoň 3x do roka putovat do Chrámu s obětí. Chrám byl zničen při dobytí Jeruzaléma Římany v roce 70 n.l., Židé byli poté z Izraele vyhnáni a rozptýleni do celého světa. V Jeruzalémě se usídlili Arabové. Na Chrámové hoře dnes stojí 2 nejdůležitější mešity islámu - Omarova a Al-Aksá. Z chrámu zbyla jen západní zeď vnějších hradeb - Zeď nářků).

Vyrazili jsme relativně brzy, na to, že Betlém je od Jeruzaléma kousek. Důvodem bylo to, že nás čekalo dlouhé stání ve frontě na bezpečnostní prohlídku. Na Chrámovou horu se totiž s sebou nesmí brát např. zbraně ani jejich repliky, žádné náboženské knihy či symboly, maso (kdyby bylo vepřové, mohlo by to místo znesvětit), atd. Zajímavé pro mě bylo, že na Chrámovou horu nesmí Židé. Ne proto, že patří muslimům a ti je tam nechtějí pustit. Mají to zakázané nejvyšším rabínem, protože dnes nikdo neví, kde přesně stála nejsvětější svatyně, centrum Židovského chrámu, kam směl vstoupit jen jedenkrát do roka pouze velekněz. Další zajímavostí je, že turisté musí stát i hodiny ve frontě, kdežto místní muslimové chodí do mešit úplně volně. A není proto pro ně žádný problém přinést si nahoru třeba kameny a pak je házet dolů na Židy modlící se u Zdi nářků.
Ve frontě jsme docela mrzli, bylo totiž celkem chladno a foukal vítr. Ale ty 2 hodiny rozhodně stály za to. Po projití asi třemi kontrolními body jsme se jakýmsi mostem dostali na Chrámovou horu. Bylo tam nádherně, atmosféra byla opravdu doslova posvátná, poklidná. Slovy se to nedá popsat; ještě teď, když na to vzpomínám, bere mě to u srdce...
Protože do mešit zrovna nepouštěli nikoho, než muslimy (někdy se tam podívat dá, ale my měli zrova smůlu Usmívající se ), pokochali jsme se alespoň atmosférou a výhledem na Olivetskou horu. Netušila jsem, že je to tahle blízko, Chrámovou a Olivetskou horu odděluje jen údolí Kidrón, kde je velký židovský hřbitov.

Hradby Jeruzaléma

Hradby Starého města a vykopávky starověkých budov, snad až z doby krále Davida. Nahoře je vidět mešita Al-aksá na Chrámové hoře.

Na Chrámové hoře

Omarova mešita

Výhled na Olivetskou horu

Po krátké chvíli už jsme pokračovali dál, branou Obchodníků s bavlnou, arabskou čtvrtí (a dalšími kontrolami) ke Zdi nářků.
Zeď nářků je obrovská! Z fotek jsem si to nedokázala představit, ale je vysoká, z velkých kamenů. A mimochodem, zastrčit do mezery mezi nimi lísteček s modlitbou vůbec není snadné - mimo jiné proto, že pro ostatní lístečky dosažitelnou mezeru téměř není možné najít Usmívající se

Zeď nářků

Zeď nářků. Vpravo je vidět průchod, kterým jsme šli na Chrámovou horu.

Zeď nářků II

Zajímavost - ženy a muži se u Zdi modlí odděleně.
Zrovna se zde také konal obřad Bar Micva - při něm je židovský chlapec prohlážen za muže, a smí tudíž v synagoze číst z Tóry.

Od Zdi nářků jsme pokračovali Židovskou čtvrtí k Večeřadlu, místu poslední večeře, kde Ježíš se svými učedníky večeřel noc před svým zatčením. I když pravděpodobně tohle místo není autentické, moc se mi tam líbilo. Bylo tam celkem hodně lidí (minimálně hodně na tak malou místnost Usmívající se ), některé skupinky zpívaly, modlily se, jiné poslouchaly kázání. I přesto tam byl klid a řád, nikdo se nepřekřikoval a nestrkal. Bohužel jsme v podstatě jen proběhli, což mě docela mrzelo.

Večeřadlo

Po pauze na oběd jsme vyrazili na procházku po hradbách kolem Starého města. Hradby měří 4,2 km, my jsme ušli asi 1,5 km - od Jaffské k Herodově bráně. Moc krásné výhledy, místy i do dvorků domů pod námi :) Všude zrály citrony a pomeranče, úžasné, když jsem si pomyslela, že u nás teprve začínalo jaro :) (Citrusy jsem nefotila, bylo mi trapné fotit cizí dvorek Mrkající )

Hradby Jeruzaléma

Naší poslední zastávkou byl památník holocaustu Yad Vashem. Na prohlídku jsme měli 1,5 hod, ale rozhodně to nestačí, chtělo by to alespoň dvojnásobek. Místy to bylo děsivé, pozorovat plíživý vývoj antisemitismu až k největší hromadné vraždě v dějinách lidstva... Kromě hlavní místnosti, místnosti, kde jsou shromažďovány údaje o obětech holocaustu, je zde i dětský památník, nebo třeba Alej spravedlivých, kde mají jména lidé, kteří pomáhali Židy za války zachraňovat (ten, kdo zde má strom a tabulku, dostal titul Spravedlivý mezi národy).

Yad Vashem

Pro dnešek se s vámi rozloučím. Příště vám budu vyprávět o prohlídce Betléma. Krásnou neděli!

Izrael, druhý den, aneb U moře je krásně

14. srpna 2012 v 18:52 | Rosie |  Cesta do Izraele
Druhý den našeho putování po Izraeli jsme zahájili v Přímořské Cesareji. Nachází se severně, u Středozemního moře, a dal jí vystavět král Herodes Veliký jako jedno ze svých sídel. Sídlili zde i římští místodržící - mimo jiné Pilát Pontský. Město bylo později byzantské, posléze se jeho část stala křižáckou pevností, kterou ve 13. století dobyli a zničili muslimové. Dodnes se zde nachází minaret. V Cesareji se mi moc líbilo, celou cestu jsme šli kolem moře, které krásně vonělo a zpívalo. Na hippodromu (stadion pro soutěže vozatajů) bylo plno mušliček, země jimi byla pokrytá v souvislé vrstvě. Skoro se mi po té kráse ani nechtělo šlapat. Prošli jsme kolem římského amfiteátru přes zbytky Herodových budov a lázní, k byzantské části a do křižácké pevnosti. A pochopitelně bych to nebyla já, abych se na chvíli - samozřejmě před odjezdem - neztratila :) Naštěstí jsem měla mobil na průvodkyni, takže to dobře dopadlo a nemusela jsem do Betléma putovat po svých.

Amfiteátr v Cesareji

Cesarea, zbytky Herodova paláce

Cesarea, hippodrom a křižácké opevnění

Cesarea

Cesarea, zbytky křižáckých budov

Jak vidíte, Cesarea přímořská na mě udělala opravdu dojem :)

Dál jsme pokračovali do přístavního města Haifa. Vyjeli jsme na horu Karmel, kde se skrýval prorok Eliáš; dnes je tam bazilika Stella Maris. Karmel jsem si představovala jako pusté zalesněné pohoří, ale naopak hora byla celkem hustě zastavená a panoval tu čilý dopravní ruch. Ale je odtamtud krásný výhled na město. Cestou z města nám pan řidič úžasně udělal několik otáček na kruhovém objezdu, abychom si mohli vyfotit krásné Bahaiské zahrady. (Baha´i je odnož islámu). Řeknu vám, v té dopravě se vracet na kruhový objezd a pak tam udělat další 2 obrátky... no, vysloužil si od nás uznalý potlesk. A ostatní řidiči ani netroubili :)

Haifa - Karmel

Haifa - Bahaiské zahrady

Naší poslední zastávkou bylo převážně arabské město Akko. Tam na nás dýchla pravá orientální atmosféra. Nejprve jsme si došli na výborný, vydatný a levný :) oběd do restaurace, kterou nám doporučil pan řidič. Šawarma - výborné jídlo (něco jako arabský gyros). Dokonce jsme dostali k jídlu výbornou citronádu a jako dezert sušenku a kávu s kardamomem. A pak jsme se vnořili do úzkých uliček starého Akka. Když se nás tam nahrnulo všech 55, bylo tam opravdu těsno. Po každé straně jsou uličky lemovány obchody s rybami, kořením, sladkostmi, oblečením, šátky... Prostě orient. Těmito uličkami jsme se prodrali k moři, kde jsme viděli zbytky nejstarší zdi ve městě. Město bylo také původně křižácké, pak ho dobyli Arabové. Mešita Al-Džazzar je pojmenovaná po krutém tureckém vojevůdci - jeho jméno znamená Řezník - a je to celkem výrazná stavba.

Akko, část křižácké citadely

Akko, mešita Al-Džazzar

Akko, zbytky nejstarších zdí

Už volnějšími uličkami jsme se prošli zpět před citadelu a k autobusu a pak už nás čekala cesta zpět do Judska. Druhý den byl v plánu první den v Jeruzalémě, a tak jsme se na čekání ve frontách posilnili výbornou večeří a zaslouženým odpočinkem v posteli :)

Příště vám napíšu o svých prvních dojmech z Jeruzaléma - pokud mi budou stačit slova :) Mějte se krásně!

Izrael, první den putování, aneb Mrtvé moře fakt parádně nadnáší

9. srpna 2012 v 19:45 | Rosie |  Cesta do Izraele
První ráno v Izraeli a před námi první desítky kilometrů Zaslíbenou zemí. Vydali jsme se přes Jeruzalém po Maale Adumim, neboli Krvavou cestou. Proč se tak jmenuje? Přesně se to neví, snad je to barvou okolních skal, snad tím, že zde sídlili lupiči, kteří přepadali pocestné.
Naše první zastávka cestou k Mrtvému moři byla hladina moře. Tady je to přesně 0 m nad mořem. A pochopitelně hned se tam objevili beduíni s korálky a velbloudem :)

Hladina moře

Beduíni

Pak jsme pokračovali kolem Mrtvého moře k Masadě - pevnosti na skalním útesu uprostřed pouště. Nechal ho postavit Herodes Veliký, jako útočiště před nepřáteli. V roce 70, po porážce židovského povstání Římany, se sem uchýlilo necelých tisíc povstalců včetně žen a dětí. Téměř tři roky se zde dokázali bránit - měli tu totiž zemědělská zvířata, obilí i zásobníky na vodu. Když se ale blížilo dobytí pevnosti, rozhodli se povstalci dobrovolně ukončit svoje životy. Vylosovali 10 z nich, kteří měli zabít ostatní. Jeden z nich pak zabil i 9 svých posledních druhů a nakonec i sami sebe. Přežilo jen 5 lidí - 2 ženy a 3 děti (pokud si to správně pamatuju). Masada je pro Izraelce symbolem národní hrdosti, vzdoru a odhodlání bránit svoji vlast do posledního dechu. Konají se tu také vojenské přísahy. Mimochodem, do armády v 18 letech jdou všichni - i dívky, ty ale jen na 2 roky. Tedy, všichni, kromě ultraortodoxních Židů.
Na skálu se dá vyjet lanovkou, nebo vyšplhat tzv. hadí stezkou, což zabere asi 2,5 hod. My jsme jeli lanovkou :-) Nahoře nad pouští bylo docela chladno. Atmosféra byla zvláštní, poklidná. I přes celkem velké množství turistů tu bylo ticho a klid.

Masada

Výhled z Masady

(výhled z Masady, vpravo dole je vidět zbytky římského tábora)

Po Masadě nás čekalo Mrtvé moře. Protože je hluboko pod hladinou moře, bylo tam celkem teplo. Voda sice byla trochu chladná, ale tu půlhodinku se v ní dalo pohodlně vydržet. A řeknu vám, plavat se tam fakt nedá - maximálně "čubičku". Nadnáší totiž opravdu hodně, měla jsem pocit, jako bych seděla na "over-ballu". Kameny kolem břehu byly pokryty krystaly soli a ty ve vodě pěkně klouzaly. Mimochodem, voda není ani tak slaná, spíš hořká - olízla jsem si prst, abych to otestovala :-) Ale víc nedoporučuju, je v ní opravdu hodně minerálů a solí. A třeba v očích prý dokáže fakt věci.

Mrtvé moře

Kumrán

Cestou od moře jsme zastavili u kumránských jeskyní, kde byly objeveny staré svitky s několika spisy Starého zákona

A poslední zastávka bylo Jericho. Pro mě překvapivě je na palestinském území. A kromě vykopávek - jedná se o nejstarší známé osídlení na světě - je tu opravdu nepořádek. Nejprve jsme vyšplhali k pravoslavnému klášteru na Hoře pokušení (zde byl podle tradice Ježíš po 40 dnech půstu na poušti pokoušen ďáblem). A pak na vykopávky města a nakonec na malý trh s ovocem. Říká se, že ovoce z Jericha je nejsladší na světě. No, datle byly dobré, ale jablka mi chutnají více česká :-)

Hora pokušení

Vykopávky Jericha

Příště vám napíšu o výletu do krásné Přímořské Cesareje a starého města Akko. Mějte se krásně!

Prodej - Terry Pratchett: Šňup

7. srpna 2012 v 15:26 | Rosie
Prodám poslední knihu ze série Zeměplocha, "podsérie" o Samu Elániovi. Čtená 2x, ve velmi dobrém stavu. Cena 250,- kč

Prodám: Jane Austen - Mansfieldské panství

6. srpna 2012 v 15:56 | Rosie
Prodám knihu Mansfieldské panství od Jane Austen. Vázaná, čtená 2x, ve velmi dobrém stavu. Cena 100,-kč

První dojmy z Izraele

5. srpna 2012 v 14:02 | Rosie |  Cesta do Izraele
Jaké byly moje první dojmy z téhle nádherné země? No, abych pravdu řekla, tak to, jak mi připomíná domov. Opravdu, alespoň kolem Tel Avivu byla krajina hodně podobná té naší středoevropské. I když... kopečky, keře, občas strom - a bumho, najednou palma :) Jinak ale vše působilo hodně domácky. Moc se mi líbilo, jak je všechno zelené, u nás se jaro teprve začalo osmělovat. V Izraeli se ale už všechno zelenalo a kvetlo, prostě nádhera. Podle průvodkyně jsme se trefli, za měsíc už prý bývají ohromná horka a zeleně už je poskrovnu. Trochu mě překvapoilo, jak je to moderní země. Žádný zaprášený a téměř středověký orient, ačkoliv i taková místa jsme navštívili. Všude nové úhledné stavby, vše opečovávané a obhospodařované, všude neskutečné čisto. Zaujaly mě taky nápisy - všechny směrovky a podobně jsou v angličtině, hebrejštině a arabštině. Hodně příjemné :)
Cestou na hotel jsem se kochala pohledem a pořád jsem si říkala: "Já jsem fakt tady!" :) Rychle se ale začalo stmívat, Jeruzalém už jsme projížděli skoro za tmy a do Betléma jsme dorazili akorát na večeři. Tady jsem poprvé viděla, že jsme v neklidné části světa. Betlém, jakožto palestinské území, je totiž obehnán vysokou zdí, na palestinské území (a z něj) se vjíždí tzv. check-pointy. Tam je to bez problémů, když ale chcete do Izraele, čeká vás alespoň minimální prohlídka. My jakožto turisté jsme to měli rychlé - buď voják na checkpointu jen prošel autobusem, ale někdy ani to ne. Ale řeknu vám, když kolem nás poprvé prošel voják v neprůstřelné vestě a se samoppalem, nebylo mi úplně volno u srdce. Ale podrzhé už vám o ani nepřjde a po týdnu jsem si poměrně četné vojáky zvykla. Naopak jsem se cítila celkem bezpečně.
Ubytovaní jse byli v malém hotelu kousek od check-pointu na cestě do Jeruzaléma, hned přes cestu jsme měli onu bezpečnostní zeď pomalovanou grafiti. Hned na začátek musím říct, že tam výborně vařili (arabská kuchyně mě nadchla) a moc dobře se o nás starali. Cestovka, se kterou jsem byla, s tím hotelem totiž roky spolupracuje a Čechy si tam považují. Ono taky, na palestinském území je ubytování apod. celkem podstatně levnější, než na izraelském, proto jsme asi také bydleli v Betlémě.
O prvním dni cestování Izraelem vám napíšu zase příště. Zatím alespoň pár fotek: check-point, zeď, výhled z hotelu (doteď nevím, jestli to byl Jeruzalém, nebo Bejt Sahour a Pastýřská pole Usmívající se ).

Betlémská zeď a checkpoint

Výhled z okna v hotelu