Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Easy Rider 4

2. prosince 2011 v 13:52 | Rosie |  FF Stmívání - Easy Rider
Celou tu dobu, co Nessie s Jacobem proháněli motorky jsem byla jako na trní. Všechno mě rozčilovalo, nejvíc ale asi to, jak je Edward klidný. Moje racionální já se mě snažilo přesvědčit, že se jim nemůže nic stát, jenže jednou jsem matka a na některé instinkty a pudy je rozum prostě krátký.
Konečně na příjezdové cestě zaburácely dva motory, zakřupal štěrk, a po chvíli do domu vtrhli i ti dva kandidáti do Pekelných andělů. Rychle jsem se k Renesmee vrhla, cestou jsem ještě provedla rychlou povrchní prohlídku, abych se ujistila, že je bez zranění. Edward se mohl chovat jak chtěl klidně, ale bylo mi jasné, že kdyby naše dcera měla jediný škrábanec, vynesl by Jacoba v zubech. Doslova.
"Jak jste si to užili?" zeptala jsem se. Nessie se mi jemně vymanila z objetí a zářila nadšením. "Mami, to bylo super. Jake mě sice nechtěl nechat jet pořádnou rychlostí…" "Konečně dostal rozum," zamumlal Edward polohlasně a vyměnili s Jacobem několik šťouchanců (které by nejspíš ve zdi zanechaly menší díru). "…ale stejně to bylo prostě skvělé," pokračovala Nessie a nevšímala si jich. "A zítra pojedeme znova. Viď, že můžeme? Viď, že mě zase vezmeš?" škemrala a otáčela se střídavě k Jacobovi a ke mně s Edwardem.
Na Edwardovi jsem jasně viděla, že se to v něm pere stejně jako ve mně. Jacob by jí bezpochyby jezdit vzal - málokdy jí nevyhověl - ale měl opravdu tolik rozumu, aby nesliboval nic, co bychom my zakázali.
Do pokoje vtrhnul jako velká voda Emmett, Rosalie vešla jen o zlomek vteřiny později. "Tak co, maličká," halasil a sevřel svou neteř v medvědím objetí. "Žádná zranění? Žádné sražené srnky? Nebo psi?" Hlasitě se chechtal, zatímco se s ním Nessie prala a mračila se na něj. Rosalie s námahou přemáhala smích. S Jacobem měli uzavřené velmi křehké příměří, v rámci něhož ani jeden nevynechal příležitost utahovat si z toho druhého.
Všimla jsem si, že i Rosalie nenápadně zjišťuje, jestli Renesmee nemá nějaké zranění. Číst myšlenky sice neumím, ale z jejího výrazu mi bylo jasné, že Jacob má veliké štěstí, že se vrátila v pořádku. Na druhou stranu jí možná trošičku bylo líto, že nemá omluvu pro to, aby si to s ním konečně ručně vyřídila. Nebo spíš možná se zbytky toho, co by z něj zbylo, až by s ním skončil Edward. No dobře, a já taky.
Vydala jsem se do kuchyně, abych Jacobovi a Nessie přichystala večeři. Jakeův apetit se v průběhu času rozhodně nezmenšil. Nessie s námi sice chodila na lov, ale poslední dobou raději jedla spolu s Jacobem lidské jídlo. Emmett si z ní dělal legraci, že se nakonec stane opravdovou vegetariánkou.
Po večeři se spolu uvelebili na gauči. Zbytek rodiny, až na Edwarda a mě se vydal na lov a ve velké domě bylo nezvykle prázdno. Jake seděl a Renesmee se mu stulila v náruči. Povzdechla jsem si. I když se chovali způsobně a rodiči stanovené hranice si netroufli překročit ani palcem u nohy, pořád jsem se na svou dceru dívala jako na dítě a Jacoba jako na člověka, který mi ji jednou odvede. Raději jsem to ale nekomentovala - lépe ušetřit si nervy s hádkou s puberťákem na jindy a na důležitější věci.
Netrvalo dlouho a Renesmee usnula. Spokojeně oddechovala, Jacobovu paži kolem ramen, hlavu na jeho prsou. Lepší než deka, pousmála jsem se, jak jsem si vzpomněla na příjemné teplo, které mě hřálo kdysi dávno u táboráku na pobřeží oceánu.
Jacob vzhlédl a naše oči se střetly. Usmál se na mě. "Za ty roky jsem ti vlastně neřekl jednu věc," šeptal, aby Nessii nevzbudil. "Jsem rád, že sis vzala Edwarda. Musím přiznat, že se k sobě opravdu hodíte. Ale to není ten hlavní důvod. Kdyby sis tehdy vybrala mě, nemohl bych ti zaručit, že by se neobjevil někdo, do koho bych se otiskl a nezlomil ti tak znovu srdce. Jednou jsme se o tom s Edwardem bavili, tehdy, když…" Zmlkl a uši mu zčervenaly. Nemusel ani pokračovat, věděla jsem naprosto přesně, kterou situaci myslí. "Řekl bych ale, že to by se nejspíš nestalo - vzhledem k tomu, že by se Ness nenarodila. To je myslím to, proč jsem nejvíc rád, že jste spolu vy dva. Protože jsme spolu my."
Nastalo rozpačité ticho. Edward stál u okna s tváří otočenou ven, a nic neříkal. I já jsem mlčela. Myslím, že ani nebylo co říct. Renesmee dál klidně spala.
04.10.2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama