Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Úplněk 2.část

23. listopadu 2011 v 16:26 | Rosie |  FF Stmívání - Jednorázovky
2.
Během cesty do Forks na Jacobovi šaty pomalu usychaly, kdežto já jsem se třásla zimou i při puštěném topení. V našem domě byla skoro tma a až nepříjemné ticho. Jacob namířil do kuchyně, aby mně ohřál polévku z konzervy a pro sebe začal chystat neuvěřitelnou hromadu jídla. I když jsem několikrát na vlastní oči viděla, kolik jsou toho vlkodlaci schopni spořádat, vždycky mě to ohromilo a skoro rozesmálo. "Ten tvůj metabolismus by ti mohla závidět kdejaká topmodelka," bručela jsem si pod fousy. Tichý smích z kuchyně byl ujištěním, že Jakobovy citlivé uši mou poznámku bez obtíží zachytily.
Mokré šaty jsem rozvěsila po svém pokoji - v koupelně by si jich všiml Charlie a vyptával by se. Pod sprchou jsem dychtivě pustila teplou vodu a téměř vrněla blahem, když moje zkřehlé prsty rychle rozmrzly. Vysušila jsem si vlasy a vrátila se k Jacobovi. Seděl u kuchyňského stolu, dobrá půlka jeho večeře o neznámém počtu chodů mu už zmizela v útrobách. Bez valné chuti jsem se pustila do své polévky, ale příjemně mě zahřála zevnitř, takže jsem nakonec snědla celou misku.
Umyla jsem nádobí, Jake ho utíral, a potom jsme si sedli na gauč v obývacím pokoji a čekali na Charlieho návrat. Jacob mě objímal kolem ramen. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Promoknutí, sprcha a večeře udělali své, a tak nás Charlie při svém příchodu zastihl oba spící.
Charlie neumí dávat najevo city, ale viděla jsem v jeho strhané tváři, jak se trápí. Když jedl večeři, skoro jsme nemluvili. Po jídle se odploužil spát, aniž by pustil sportovní kanál - další špatné znamení… Když Jacob odcházel, mezi dveřmi mě lehce políbil, opatrně se rozhlédl, a odběhl směrem k La Push. Chvíli jsem stála na verandě. Pak jsem pozhasínala a vydala se do svojí ložnice. Oproti očekávání jsem usnula několik vteřin poté, co jsem položila hlavu na polštář. K mojí úlevě byl spánek hluboký a beze snů.
Snídaně proběhla stejně tiše, jako večeře. Hned po ní Charlie odjel k Clearwaterovým, pomáhat Sue se zařizováním pohřbu. Já jsem raději zůstala doma - zase tolik jsem je neznala. Jacob se objevil asi půl minuty poté, co odešel Charlie. Samozřejmě, Victoria byla stále někde venku na lovu - lov na Bellu - takže jsem pořád potřebovala ochranku. Zajímalo mě, jestli už smečka ví o včerejšku, nebo jestli se Jacobovi, když byl ve vlčí podobě, podařilo můj téměř-skok (a to ostatní) udržet v tajnosti…
Den jsem strávila úklidem už lehce zanedbaného domu. Jake mi pomáhal, tedy - snažil se pomáhat, ale jeho mohutná postava jaksi spíše překážela. Čas od času vyběhl ven, aby se v lese za naším domem proměnil a zjistil novinky od zbytku smečky. V poledne jsem uvařila oběd a po krátkém odpočinku se zase pustila do uklízení a praní. Minuty se vlekly, měla jsem pocit, jako bych chodila pod vodou.
Večer jsme jeli do La Push k Billymu. Zatímco Charlie a Billy v obývacím pokoji společně mlčeli a jen občas prohodili nějakou větu, já s Jacobem jsme se vydali do garáže. Motorky stály vzadu, připravené k jízdě - jen odhodit plachty, kterými byly zakryté - ale ani jeden z nás dnes na ježdění neměl náladu.
Posadila jsem se na sedadlo Jacobova Rabbita a nemohla jsem si nevzpomenout na ten den, kdy jsem za ním přijela poprvé. Usmála jsem se, ale zároveň instinktivně sevřela paže kolem hrudníku. Dloublo to, už to ale nebyla ta zničující bolest, jako dřív. Jake seděl na zemi kousek od auta. Rychle jsem po něm střelila pohledem. Díval se na mě a byla jsem si celkem jistá, že myslí na to samé, co já. Ani jsem nemusela umět číst myšlenky…
"Já ti nikdy takhle neublížím," řekl tiše. "Já vím," zamumlala jsem a trochu uvolnila sevření. Zvedl se a začal, spíše bezmyšlenkovitě, cosi dolaďovat na motoru. Ze stejného důvodu, jako já od rána uklízela dům od sklepa po střechu, řekla bych. Aby se nějak zaměstnal.
Charlie se zanedlouho rozloučil. Jacob mě doprovázel před dům, kde jsme parkovali. Byla jasná noc. Mraky se téměř rozptýlily a mezerami probleskovaly hvězdy. Jasné světlo úplňku dobře osvětlovalo cestu. Charlie nasedl do svého služebního auta, já zase do náklaďáčku. Jake se naklonil k okénku, a když se ujistil, že se ani Billy, ani Charlie nedívají, zase mě letmo políbil.
Charlie jel napřed, já se táhla se svým téměř muzejním vozem za ním. Samozřejmě dojel první; když jsem parkovala před domem, byl už dávno uvnitř. Než jsem vykročila ke vchodovým dveřím, mimoděk jsem vzhlédla ke svému oknu v prvním patře. A musela jsem se chytit kapoty, abych neupadla, protože nohy mi vypověděly službu. V okně mého pokoje, zalitý bílou září měsíce, stál Edward a díval se přímo na mě.

29.04.2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama