Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Písně a verše staré Číny

28. listopadu 2011 v 15:18 | Rosie |  Knihy mého srdce
Se starou čínskou poezií jsem se poprvé setkala na někdy gymnáziu, a to v podobě parafráze od Bohuslava Mathesia. Konkrétně se jednalo o "překlad" básně autora Li Pa s názvem Věčná písmena. Tahle básnička - i když to nebyl překlad a Mathesius pravděpodobně jen napsal "něco ve stylu a na téma Li Po" - se mě hodně dotkla a později jsem si v knihovně půjčila celou sbírku starých čínských básní. A bylo vymalováno J

V bambusech,
čeřených větrem
před mými okny,
šumí vodopád.
Lupínek květů švestkových
za lupínkem
na sníh --
tak padají má písmena
na papír.
Oranží vůně
vyprchá,
jinění v slunci
pohasne --
jen písmena,
jež tady maluji,
jsou věčná.
to vím já: Li Po

Ta sbírka, o které jsem četla v recenzi a nad kterou jsem několikrát kvůli její ceně vzdychala v knihkupectví, se jmenuje Písně a verše staré Číny a přeložil je Ferdinand Stočes. Ten se se starými mistry poezie také setkal prostřednictvím Mathesiových překladů, a když zjistil, že to jsou spíše variace na témata čínské poezie, než překlady, naučil se čínsky a spolu se svou manželkou se pustil do překladů. Díky němu se mi dostaly do rukou i knížečky Perlový závěs a hlavně Květy skořicovníku - střípky z rozsáhlého díla slavné básnířky Li-čching Čao. Ta se posupně stala mojí nejoblíbenější.

Květy skořicovníku
jsou tak drobné,
průsvitně žlutavé,
něžně nadýchané,
jakoby s odleskem jiného světa.
Jen jejich vůně
s námi zůstane.
Jim netřeba zeleně smaragdů
a nachu rubínů,
aby byly nejkrásnější z květů.

Švestkové snítky
jistě jim závidí
a hlavy chryzantém
studem se sklánějí.
V rozkvětu
před malovanou terasou
září jak královny
o svátku podzimu.

Jak jenom básníci jejich půvabu
mohou odolat?
Zmínku o nich ve sbírkách veršů
marně jsem hledala
po celý rok.

Asi je zřejmé, proč mám tuhle poezii tak ráda. Stejně jako japonské haiku, většinou i tyto básně jsou kratší, zachycují záblesk okamžiku, pocitu a podobně. Trochu mi připomínají mlhu - vidíte tvary, ale nemůžete se přiblížit, dotknout se jich, hned mizí a zanechávají jen ten pocit. Navíc jsou mi blízké i proto, že podobnou poezii taky občas píšu J (A psala jsem relativně dlouho před tím, než jsem se se starými čínskými básněmi seznámila)

A jen taková poznámka na okraj - nejsem žádný literární analytik atd., všechno, co jsem tu napsala, jsou moje dojmy. Pěkné počtení.

(9/2009)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama