Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Easy Rider 2

29. listopadu 2011 v 18:36 | Rosie |  FF Stmívání - Easy Rider
Jacob s Reneesme stáli před vchodem, motorky tiše a hrozivě zabíraly část příjezdové cesty. Kdysi mě pohled na můj zářivě červený a Jakeův nablýskaný černý stroj naplňoval vzrušením a nadšením. Dnes prostě připomínaly vynález zkázy. Žádné racionální uvažování, ani přesvědčování ze strany té mojí triády nedokázalo můj neklid zaplašit. Můj instinkt ochraňovat svoje dítě fungoval stejně jako u miliard matek po celém světě.
Nessie se tvářila trochu napjatě - nebála se jízdy, spíš toho, že jsem jejího otce přesvědčila, aby jí ježdění zatrhl. Ne, že bych se o to několikrát nepokoušela, Edward mi však pokaždé připomněl, že já se také nedala ničím odradit, a tím mi samozřejmě vždycky vzal vítr z plachet. I pro mě bylo těžké jí něco odříct, ale na prvním místě bylo její bezpečí. Navíc, opravdu jsem nechtěla, aby z ní vyrostla rozmazlená slečinka.
"Tak dobře," řekla jsem jí, "můžete jet." Reneesme se rozzářily oči a prudce mě objala. Přitom zahalila celou horní polovinu mého těla svými nádhernými bronzovými kudrnami. "Za určitých podmínek," dodala jsem. Až teď si všimla oblečení, které jsme přinesli. Podezřívavě si nás měřila. "Chceme abys měla tohle," pokračoval Edward a podal jí přilbu. "A tohle," dokončila jsem a vrazila jsem jí do náruče ještě bundu. "Mami, budu vypadat jako idiot," postěžovala si. Naprosto jako normální puberťák. A naprosto zbytečně - přes tohle prostě vlak nejede. "Ne, budeš vypadat jako chytrá holka, která nechce přijít k úrazu," domlouval jí Edward, když jí bundu a helmu oblékal. Po očku na mě mrknul a já se neubránila úsměvu. Mě taky tak přesvědčoval, abych se nevzpouzela ty jeho ochranné pomůcky nosit. Jacob si jí prohlížel s přimhouřenýma očima. Absolutně se mi nelíbilo, jak se na mou dceru dívá. Otisknutí nebo ne, bude se chovat slušně - minimálně v naší přítomnosti. Jakeova pohledu si všimla i má rodinka. Edward na něj zavrčel - ne zuřivě, ale velmi důrazně. Ještě, že já mu do hlavy nevidím… Nessie se zachichotala, ta Jakobovy myšlenky ani číst nemusela, byli natolik provázaní (a Jacobův pohled natolik výmluvný), že si rozuměli i beze slov.
Edward jen obrátil oči sloup. Celkem jsem ho litovala - číst dceřiny myšlenky bylo teď asi hodně psychicky náročné. "Koukej na ní dávat pozor," obrátil se znovu k Jacobovi. Ono klasické "nebo jinak" sice nedodal, jeho výraz však byl v tomto směru dost výmluvný. Teď pro změnu protočili oči ti dva motorkáři, v dokonalém souladu. Reneesme zaklapla stínítko na své helmě - Jacob ji stále tvrdošíjně odmítal nosit - a nasedli na ty ďábelské mašiny. Oba v jeden okamžik nakopli motor, a rychlostí, která se mi pro začátečníka nezdála bezpečná ani omylem, odsvištěli po štěrkové cestě. Stála jsem bez pohnutí a úzkostně naslouchala vzdalujícímu se zvuku motorů. Nervózně jsem pátrala po jakémkoliv zaškytnutí, po sebemenší známce nehody, abych mohla okamžitě vystartovat na pomoc. Edward mě objal kolem ramen, beze slova mě utěšoval.
Z domu vyšel Jasper. Určitě vycítil mou náladu a přišel mě uklidnit. Ve chvilce mě obestřel mír a klid, ten tupý strach byl teď pěkně schovaný pod povrchem. Otočila jsem se na něj a usmála se. "Díky, Jazzi." Taky se usmál, ale dovnitř se nevrátil. Byla jsem mu opravdu vděčná - nechtěla jsem se nervovat. Jacob pohlídal mě, s ohledem na mou katastrofální nešikovnost vcelku úspěšně, ohlídá i svou spřízněnou duši. Bylo mi jasné, že kdyby u nás nestál Jasper, dalo by mi mnohem větší práci neskřípat vztekle zuby. To, že jsem s jejich vztahem smířená, neznamenalo, že mě v určitých momentech nerozpaloval do běla.
Motorky už nebylo slyšet. Edward mě vzal za ruku a pomalu po lidsku jsme kráčeli zpět k našemu domečku. V dostatečné vzdálenosti od všech těch protivně citlivých upířích uší mi zašeptal do ucha: "Víš, že máme zase po dlouhé době dům sami pro sebe?" Ani nečekal na odpověď, vzal mě do náruče a vystřelil jako šipka. Běh mě vždycky rozveselil, i když starosti úplně nezmizely. Ale byli jsme spolu, a když Edward i Jacob tvrdili, že se Nessii nic nestane, rozhodla jsem se jim věřit. Jinak bych se taky mohla zbláznit. Koneckonců, Reneesme bude za chvíli dospělá a nejspíš jednoho dne odejde k Jacobovi. I když mi to trhalo srdce, musela jsem si přiznat, že to je přirozený řád věcí. Koneckonců, já jsem vlastně mamku také opustila, a nemohla jsem si vybrat nikoho lepšího. Láskyplně jsem svého milovaného manžela políbila na ústa a starostem o dceru a jejího přítele jsem vyhradila jen maličkou část své rozsáhlé mysli.

18.05.2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 30. listopadu 2011 v 10:18 | Reagovat

Děkuji, knížky si ráda přečtu..
PS: pěkná povídka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama