Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Dům u rybníka

15. listopadu 2011 v 19:37 | Rosie |  Povídky - různé
OK, takže pokračuju v přesouvání povídek se sblogu. Tohle je povídka, kterou jsem poslala do jedné liteární soutěže, vyhlášení bylo v pátek. Bohužel, moc dobře nedopadla - byla jsem 25. z tuším 37 povídek. No, upřímně, když jsem si jí pak přečetla s několikaměsíčním odstupem uznávám, že mám ještě co vylepšovat :) Nicmně, zarazila mě výherní povídka,vůbec se mi nezdála hororová, spíš detektivka s nadpřirozenými prvky... No nic :) Takže tady je to mé veledílo, doufám, že se vám bude alespoň trochu líbit.

Stála jsem na kraji balkónu a opírala se o zábradlí. Ve dne měl náš dům na této straně krásný výhled na rybník, na jehož břehu byl postaven, a na lesy, které za ním začínaly. Teď bylo ticho. Velký měsíc v úplňku, ani ne před hodinou nažloutlý jako dobře vyzrálý syreček, teď visel nad stromy a svým bílým světlem ještě umocňoval chlad, který táhl od vody.
Roztřásla jsem se. Sice už začínalo léto, ale noci ještě byly celkem studené. Ještě jednou jsem se podívala na nebe, na kterém se třpytily hvězdy. Tenhle pohled mě od dětství fascinoval, zároveň ve mně však probouzel jakýsi nedefinovatelný strach. Kdysi se mi dokonce zdálo, že jsem ve vesmíru, ale byl to sen děsivý. Všude bylo ticho, zima a prázdno. Dodnes na ten sen vzpomínám s tísnivými pocity.
Vešla jsem zpátky do domu. V pokoji byla tma - nechala jsem otevřeno, protože jsem chtěla dovnitř pustit čerstvý vzduch, ale samozřejmě už ne ty spousty komárů, které se už rojily všude kolem. Zavřela jsem dveře a natáhla jsem ruku, abych zatáhla záclonu. Koutkem oka jsem zahlédla jakýsi pohyb. Kachny na rybníce se rozkvákaly jako o život. Sáhla jsem po klice, ale než jsem jí otočila, raději jsem si to zase rozmyslela. Sama doma, sousedi jsou taky na chalupě… "Koukáš moc na horory," vynadala jsem v duchu sama sobě. Nicméně jsem stále nerozsvěcela. Místo toho jsem se opatrně naklonila ke sklu a vykoukla ven. Skoro jsem nedýchala, abych si nezamlžila výhled.
Na první pohled se venku nic nezměnilo. Měsíc se odrážel ve vodě, stromy stály klidné a tiché. Podívala jsem se podruhé. Ačkoliv venku bylo bezvětří, hladina rybníka se čeřila, jako za lodí. "Nejspíš ty kachny," uklidňovala jsem se. "Co jiného by to asi mohlo být," a ušklíbla jsem se na svůj nezřetelný odraz ve skle.
Zatáhla jsem záclonu a otočila se od dveří. Kachny znovu začaly bláznivě kvákat, ale nevšímala jsem si jich. Byla jsem ráda, že okno mého pokoje je na opačné straně, jinak bych se většinu roku moc nevyspala, jaký dělaly rámus.
Na sklo dveří jako by zabubnovaly drobné prsty. Jako by na ně někdo hodil hrst štěrku. Zarazila jsem se uprostřed kroku, srdce až v krku. Tohle už není vtipné. Pomalu jsem se připlížila k oknu, vedoucímu na balkón a napůl schovaná za pohovkou jsem vrhla rychlý pohled ven. Přes hustou záclonu však nebylo skoro nic vidět. Jen odraz měsíce na vodní hladině, která byla stále zčeřená jako za čerstvého větru. Na balkón jsem neviděla, to bych se musela vytáhnout výš a navíc odhrnout záclonu.
Chvíli jsem klečela na pohovce. Rozjitřená fantazie mi nedovolila se pohnout. Nakonec jsem si vlepila mentální pohlavek a zvedla se z měkkých polštářů. Odešla jsem z pokoje, aniž bych se ohlédla, pravda, rychleji, než bych kráčela obvykle. Osprchovala jsem se a v rychlosti jsem zalezla do postele. Chvilku jsem zvažovala, jestli si nenechám rozsvícenou lampičku, ale sama sobě jsem připadala směšná. Usnout mi trvalo o něco déle, než normálně.
Druhý den ráno jsem si na včerejší podivný pocit ani nevzpomněla. Hned po snídani jsem šla pověsit prádlo. Pračku jsem si nastavila už včera, tak, aby prádlo bylo hned ráno vyprané a mohlo přes den uschnout na čerstvém vzduchu. Prádelní šňůry máme natažené pod balkónem. Je to řekla bych na jih, protože slunce sem svítí celý den - na sušení prádla ideální.
Jednou rukou jsem se snažila udržet koš s mokrým prádlem a druhou otevřít dveře. Na skle jsem si přitom všimla nějaké šmouhy. Vynesla jsem koš ven a vrátila se, abych šmouhu prozkoumala - nedávno jsme okna myli, takže by asi v rámci zachování rodinné pohody bylo nejlepší, aby nějaký čas zůstala čistá. Původně jsem si myslela, že šmouhu jsem udělala včera večer, když jsem zavírala dveře, ale byla na skle zvenku. Odstoupila jsem pár kroků a chvíli si ten flek prohlížela. Včerejší strach se mi najednou vybavil, protože ta podivná nečistota až podezřele připomínala otisk dlaně. Raději jsem hned zašla do domu pro čistící prostředek na sklo a pár papírových utěrek a sklo vyblýskala do čista. Nuceně klidně jsem pak pověsila prádlo, ruce se mi při tom trochu třásly.
Zavolala jsem našim, kdy se vrátí. "Přece zítra po obědě," zasmála se matka, "snad už se ti po nás nestýská?" Zamumlala jsem něco o tom, že jsem jen chtěla vědět, jestli mám vařit oběd i pro ně, a zavěsila. No, nejsem přece malá holka a přes noc sama taky nejsem poprvé, snažila jsem se rozumně uklidnit sama sebe. Ale moc to nefungovalo.
Večer jsem se rozhodla, že hororové myšlenky zaženu všemi možnými způsoby. Uvařila jsem si oblíbené špagety a do dvd přehrávače jsem si připravila oblíbenou romantickou komedii. Sice s vánoční tématikou, ale co.
Pustila jsem se do špaget a filmu. Venku se mezitím setmělo a počasí se taky znatelně zhoršilo. Obloha už večer byla zatažená a vítr byl chladnější, než včera. Po nějakých deseti minutách filmu jsem zvenku zaslechla bubnování deště a vzápětí někde docela blízko uhodil blesk. Při té ráně jsem málem spadla z křesla. Světla blikla a v domě se najednou rozhostilo ticho a tma. Vlastně to není tak úplně přesné, protože venku hučel vítr, každou chvíli se zablesklo a zaburácel hrom.
"Do háje, prádlo," zasténala jsem. Šňůry sice byly kryty balkonem, ale už několikrát se stalo, že při podobné bouřce déšť prádlo přesto zmáčel, nehledě k tomu, že kolíčky taky nevydrží všechno. Dolů se mi opravdu nechtělo, ale lovit oblečení ze špinavého rybníka byla přece jenom o něco horší varianta.
Světlo pod balkónem pochopitelně nesvítilo. Zapalovat svíčky nemělo venku cenu a baterka se povaluje kdo ví kde. Skvělé, takže budu muset do tmy bez světla. Vítr škubal za prádlo, ale zatím nic neodnesl. Začala jsem rychle strhávat z oblečení kolíčky a nesložené ho prakticky jen po paměti házela do koše na prádlo. Na skládání bude čas později, v teple a suchu. Snad ten výpadek nebude trvat dlouho. Třásla jsem se zimou, vlasy mi poletovaly kolem obličeje. Kolíčky mi padaly ze zkřehlých prstů, ale jejich sbíráním jsem se nezdržovala.
Přes bubnování deště a svištění vichřice jsem zaslechla zvuk, který sem tak úplně nepatřil. Šplouchnutí? Že by do vody spadla nějaká větev, ulomená větrem? Moc jsem o tom nepřemýšlela a raději jsem se sbíráním prádla rychle postupovala od šňůr blíž u domu k těm, které byly natažené skoro pod okrajem balkónu. Už mi zbývalo jen několik posledních osušek. Úlevou jsem si oddechla.
Kolem nohou se mi ovinulo něco studeného a rychle se to plazilo výš, přes kolena a stehna až na hrudník. Otevřela jsem ústa, ale byla jsem tak vylekaná, že jsem nemohla ani vykřiknout. V panice jsem se chytila jediné věci, kterou jsem měla v dosahu - osušky, která poslední visela na šňůře. Neznámá temná hmota mi podrazila nohy a strhla mě na zem. Kolíčky povolily a v okamžiku, kdy jsem se už ničeho nedržela, dosáhl chlad a vlhkost i k mým pažím a krku. Převalil se mi přes ústa a nos a já jsem ucítila bahenní zápach a závan rybiny. Cítila jsem, jako by mě něco táhlo po trávníku a pak už nic.
(4/2010)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babunka Babunka | Web | 15. listopadu 2011 v 19:41 | Reagovat

já nevím, kde máš problém :( mně totiž na sblog jde psát naprosto normálně :(

2 chuckyna chuckyna | Web | 17. listopadu 2011 v 23:22 | Reagovat

Začínám psát komentář hned. Je to moje nová technika, jinak totiž vždycky zapomenu, co jsem chtěla říct.
Líbí se mi ta fráze s mentálním pohlavkem :))
OMFG!! Zrovna jsem došla k části se šmouhou na skle a u toho mi křuplo v kotníku tak hlasitě, až jsem se málem převrhla ze židle :D
Tak jsem to dočetla a vážně si za to začínám nadávat. Nevím, jak to děláš, ale píšeš fakt strašidelně. I like it :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama