Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Bella a chřipka

21. listopadu 2011 v 18:26 | Rosie |  FF Stmívání - Jednorázovky
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších (vlastních) FF povídek. Psala jsem jí sama skolena virózou :) Ať se vám líbí!

Ležela jsem zachumlaná v posteli a bylo mi bídně. A absolutně jsem nechtěla, aby mě takhle někdo viděl. Zvlášť ne Edward. Ale přišel mě navštívit Carlisle, a když mě v tomhle stavu Edward v jeho myšlenkách viděl, doma ho nikdo neudržel. Z nosu mi teklo, škrábání v krku mi na náladě taky nepřidalo a horečka mi do tváří vehnala permanentní ruměnec. Což byl další důvod, proč jsem Edwardovi bránila, aby ke mně přišel - nechtěla jsem mu ztěžovat už tak velkou bolest v krku, kterou mu vůně mojí krve způsobovala.
No, a taky teď moje kůže byla velice citlivá a dotek čehokoliv jen o něco chladnějšího mě doslova bolel. Když jsem tedy několikrát po Edwardových něžných, nicméně velmi, velmi ledových pohlazeních zasykla, vzdal to, a jen mě utrápeně sledoval z rohu pokoje, z mého starého houpacího křesla. Zabalení do deky taky moc nepomáhalo - bolel mě i sebemenší závan jeho chladného dechu. Byla jsem hodně ráda, že mi nemůže číst myšlenky. Několikrát jsem se totiž přistihla, že toužím po Jacobově horké náruči - tam bych se tak krásně vypotila…
Jacobovy návštěvy mi nikdo nezakázal - Charlie byl jenom nadšený, Carlisle nic nenamítal, a tak Edward se skřípáním zubů také povolil. Byla to zvláštní rutina - Jacob přišel dveřmi, Edward odešel oknem. A naopak, když Jake odcházel hlavními dveřmi, plížil se ke mně Edward oknem jako zloděj.
Bolela mě hlava, věděla jsem o všech vedlejších nosních dutinách, které se jen do lidské lebky vešly. Účinek horkého čaje a Jacobovy ruky, kterou mi trpělivě zahříval čelo a tváře, už pominul. Víc si Jake nedovolil - nechtěl Edwarda (ani mě) dráždit víc, než bylo nutné. A já jsem Edwardovi nechtěla ubližovat víc, než už jsem to svým přátelstvím s Jacobem dělala. Edwarda jsem milovala, bez něj jsem zkrátka nemohla žít. Ale při představě mého života bez Jacoba se mi chtělo schoulit se do klubíčka a kňučet.
Ach jo. Pokud mě nezabije Victoria, smečka novorozených upírů, nebo dilema Edward - Jacob, tahle chřipka určitě, vrčela jsem otráveně. Pak jsem se ale musela zasmát. Znělo to přesně, jako když stoná Charlie a umírá na rýmu. Nechtěla jsem mít špatnou náladu. Sáhla jsem tedy po své oblíbené Jane Austen, abych si ukrátila čas, než se Edward vrátí z lovecké výpravy, na kterou jsme ho s Alicí tak trochu proti jeho vůli dostrkaly.

(7.6.2009)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama