Právě čtu: Muminí moudra
Sleduju: Urban Legends (YouTube)
Poslouchám: směs gospelů

Nevyspalý

22. září 2011 v 16:58 | Rosie |  Povídky - různé
Starší povídka, z původního sblogu. Psáno pro blog Tvůrčí psaní. A mimochodem, Píďa je ta housenka s dudlíkem a mašlí na hlavě.
Jednou k večeru na dveře chaloupky pod mezí kdosi zaklepal. Čmeláci už byli v postýlkách, a tak šla otevřít maminka. Za dveřmi byla uplakaná Píďa. "Někdo mi ukradl můj dudlík," kvílela. "To mě moc mrzí. Kdo to jen mohl být," litovala Píďu maminka. Čmelda a Brunda byli hned z postýlek venku. "My už toho zloděje najdeme," sliboval Čmelda. "Jo, neboj se, my už ho vypátráme. Toho ještě bude mrzet, že kdy kradl!" přidal se Brunda. "No, ale na druhou stranu, ty máš těch dudlíků plno," divil se Čmelda. "To ano," popotahovala Píďa, "ale tohle byl můj zvláštní spací dudlík. Bez něho neusnu," a rozplakala se ještě víc.
Kluci se chystali, že po tom zloději hned zahájí pátrání. "Tak to ani náhodou," vložila se do toho maminka. Vy nikam nepůjdete. Už je skoro noc. Zítra ráno se možná můžete vydat po stopě, ale teď koukejte spát. A ty nefňukej," obrátila se k Pídě. "Uvařím ti heřmánkový čaj a usneš i bez dudlíku."
V chaloupce se rozhostilo ticho. Píďa sice ještě chvíli popotahovala, ale po heřmánkovém čaji s kapkou medu brzy usnula i bez spacího dudlíku. Kluci si dlouhou chvíli šeptali pod peřinou. Nejraději by se vydali na zloděje hned, ale maminka měla lehké spaní a neradi by dostali vyhubováno.
"Kdo si myslíš, že toho dudlíka mohl vzít," ptal se Brunda. "No kdo asi," opáčil Čmelda. "Kdo rád krade? Kdo je naprosto nepoučitelný? A koho nedávno pustili ze sudu?"
"Ty myslíš…" "Pučmeloud," dořekli oba kluci. "Pokud vím, zase se zabydlel u toho porouchaného stroje na muziku, co nás do něj tehdy zavřel," mudroval Čmelda. "No, tak k němu zítra zajdeme na přátelskou návštěvu," zasmál se Brunda. Druhý den se kluci spolu s Píďou vypravili za zlodějem. Za chvíli byli u starého rozbitého gramofonu. Pučmeloud ležel natažený v měkké trávě, v puse Píďin dudlík, ale tvářil se nenaloženě.
"Tak tos´ byl ty?!" rozkatila se Píďa. "No počkej, to si odskáčeš!" A zakousla se Pučmeloudovi do palce u nohy. Čmeláci měli co dělat, aby jí od zloděje odtrhli. Skoro jim ho bylo líto. "Kamarádi, vždyť já si ho jen půjčil. Zase bych ho vrátil. Já už se prostě potřebuju vyspat," úpěl Pučmeloud, poskakoval po jedné noze a pokoušel si pofoukat bolavý palec. "Vyzkoušel jsem snad všechno, ale nic. Tak jsem si řek´, jo, že když tady slečna každou noc tak pěkně spí, že mi třeba ten její speciální dudlík taky pomůže." "A co, vyspal ses?" zeptal se kousavě Čmelda. "Nevyspal," brečel na plné kolo Pučmeloud.
Klukům se ho zželelo. "Tak víš co, když vrátíš Pídě dudlík…" začal Čmelda. "Umytý!" skočila mu do řeči Píďa. "…umytý," přikývl Brunda, "…tak my ti pomůžeme," dokončil zase Čmelda. "Vážně?" rozzářil se Pučmeloud. "Vážně," přikývli čmeláci. A tak se večer Pučmeloud - snad už konečně napravený zloděj - vydal ke čmelákům domů.
Kluci už mamince všechno vypověděli, a tak na nešťastného nespavce čekal ten největší hrnek plný voňavého heřmánkového čaje, oslazeného troškou medu. Pučmeloud se uložil na trávníku za chaloupkou a za chvíli už spal, jako když ho do vody hodí.
Nakonec si heřmánkový čaj uvařili všichni. Pučmeloud totiž chrápal tak, že by neusnul nikdo. A tak se té noci v chaloupce a u chaloupky pod mezí všichni dobře vyspali.
(8/2010)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caddy Caddy | Web | 22. září 2011 v 17:24 | Reagovat

Tuhle tvojí povídku jsem četla právě na zmiňovaném blogu Tvůrčí psaní :-) Je povedená, má takovou milou atmosféru :-)

2 Bastera Bastera | Web | 14. října 2011 v 15:06 | Reagovat

Tu jsem četla když jsi jí psala :) Milounká :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama